Guerric z Igny se počítá k tzv. "čtyřem evangelistům ze Citeaux". Všichni čtyři hlásají radostné poselství o Boží lásce, která není statická, nýbrž dynamická, uchvacující, vše zahrnující a vše přitahující. Tito otcové byli fascinováni trojjediným Bohem, který je v sobě tím nejvnitřnějším společenstvím a chce přibrat lidi do tohoto společenství lásky. A jestliže sv. Benedikt - jehož ctí a podle jehož pokynů chtějí důsledně žít - nazývá klášter "školou služby Páně", pak tito otcové berou tento pojem precizněji a nazývají "Nový klášter" (tj. Citeaux) školou lásky (schola caritatis). Každý z těchto opatů vyjádřil, utvářel a předal dál ideál prvotních cisterciáků vlastním, nezměnitelným způsobem. Pro Guericca je klášterní komunita školou lásky, protože je "školou slova": výchovný plán této školy zahrnuje "filozofii Kristovu" a cíl tohoto vzdělání spočívá v tom, aby Kristus nabyl podoby v jednotlivém mnichu i celém společenství.

"Muž velké zbožnosti a výjimečné moudrosti. Z učitele v Tournai se stal mnichem v Clairvaux a nakonec opatem v Igny." Tak zní nejranější životopisný záznam, jež o Guerricovi máme. Pochází z životopisu Guerricova přítele z mládí Huga, pozdějšího opata v Marchienne. Byl sepsán jedním z jeho žáků, který znal osobně také Guerrica, pravděpodobně už krátce po r. 1158 a lze jej tedy brát za důležitý a spolehlivý zdroj. Další zprávy se dozvídáme z 8. a 9. kapitoly spisu třetí knihy rozsáhlého vyprávění o zrodu cisterciáků "Exordium magnum". Jeho autor, Konrád z Eberbachu, vstoupil r. 1165 do Clairvaux a mohlo se k němu tedy dostat svědectví mnichů, kteří Guerrica zažili během 15 let v Clairvaux a pak asi 20 let v opatském úřadě v Igny. Protože "Exordium Magnum" patří ke středověké literatuře o divech a příkladech, nebývá bráno historiky příliš vážně. Ale přesto tato vypravěčská teologie mnišského života zptostředkovává poučné obrazy se zajímavými detaily z raného období cisterciáků za účelem povzbudit k následování a pobídnout k horlivosti. Rovněž ve dvou dopisech sv. Bernarda se Guerric zmiňuje. Avšak jinak zůstává obraz jeho osobnosti neobvykle nezřetelný. V církevních listinách z Tournai se vynořuje jméno, které bylo tehdy rozšířené, časté a vyskytovalo se v nejrůznějších podobách: Guerric, Gericus, Wericus, Wericho, takže není jisté, že se jedná stále o tutéž osobu. Proto musíme vycházet z údajů, jež se podařilo vytáhnout z nemnohých pramenů.

Guerric, pozdější opat v Igny, se musel narodit mezi léty 1070 až 1081 v Tournai (Doornik) v dnešní Belgii. Školní vzdělání Guerric získal na tamní katedrální škole, kde se později stal také učitelem. Vyučování svobodným uměním bylo neodmyslitelným předstupněm filozofie a teologie. Svatá písma, jak se tehdy nazývala teologie, byla považována za vrchol vzdělání. Důkladná znalost Písma svatého a platónské filozofie, jež je zřejmá z Guerricových promluv, dále jím zvolený styl a citáty ze světských spisovatelů podávají dobrý obraz vysoké kvality Guerricovy školy. Zvlášť rozsáhle studoval očividně Guerric Augustina. Lze se domnívat, že znal také spisy Řehoře Velikého, které byly důležitým pojítkem s řeckými otci, poněvadž zprostředkovávaly základní rysy mystické teologie a byly nepominutelným nástrojem jejich pojmů na Západě. Zda Guerric sám četl tyto církevní otce, to nevíme, ačkoli základy řečtiny a hebrejštiny patřily k normálnímu vzdělání. Ať už tomu bylo jakkoli, Guerric by se mohl později sotva tak mistrně vyjadřovat, pokud by nebyl všobsáhle vzdělán. Od r. 1087 řídil katedrální školu v Tournai proslulý Odo, pozdější biskup z Cambrai, dokud se nestal r. 1092 mnichem. A i kdyby jej už Guerric neměl za učitele - jedna listina uvádí r. 1094 jistého akolytu Guerrica, přičemž předtím se toto jméno neobjevuje - tak přesto byl jeho vliv ještě znatelný a bylo vybudováno spojení s raně scholastickou školou svatého Anselma. Intelektuální vzdělávání bylo ostatně spojeno s poctivým praktickým uvedením do duchovního života. Tak například učitel po výuce chodíval se svými žáky do kostela, aby tam hodinu uzavřel modlitbou.

R. 1108 a 1112 je v listinách z Tournai zmiňován jeden kanovník jménem Guerric. Životopis Huga jej označuje za "učitele v Tournai". Na jiném místě se nazývá "magister scholarum", z čehož lze dovodit, že měl na starosti dohled nad celým školstvím v diecézi. S touto funkcí byla obvykle spojena i funkce kancléře dómské kapituly, správy knihovny i archívu. O době trvání v této funkci se nedá říci nic určitého, protože např. "Životopis Hugonův" podává zprávu, že Guerric se - v této době či pzději? - stáhl do ústraní k životu v modlitbě. A malý domek blízko katedrály se stal jeho celou, v níž se věnoval čtení, duchovnímu cvičení, modlitbě a rozjímání, a v níž přijímal jen velmi málo návštěvníků. Viděl Guerric jako poustevník svatého Bernarda na Bernardově cestě po Flandrech r. 1122? Určitě však hodně slyšel o tomto mladém cisterciáckém opatovi, který strhnul svou výmluvností celý svět a pohnul jej k obrácení. Guerricovi přátelé Hugo a Oger zažili Bernarda osobně a jistě Guerricovi o něm vyprávěli.

Z jednoho dopisu, který Bernard napsal Ogerovi, a ve kterém zmiňuje svého novice Guerrica, lze dospět k závěru, že Guerric vstoupil r. 1123 nebo 1124 do Clairvaux: "Náš milý Guerric, o jehož životě zasvěceném jen Bohu jste se chtěl přesvědčit, kráčí - pokud lze jen podle ovoce soudit - vhodným způsobem před Bohemn po své cestě, o čemž můžete být ujištěni. Přináší ovoce obrácení k Bohu." A dále: "Pokud chcete něco slyšet o našem bratru Guerricovi - nebo lépe řečeno - protože to chcete, tak Vás mohu ujistit, že neběží bezcílně a nebojuje jako někdo, kdo se naprázdno rozhání do vzduchu. A přece si je vědom toho, že úspěch pochází od Božího slitování a ne z vůle lidské či z jeho statečnosti. Proto Vás prosí, aby jste se za něj modlil, aby ten, kdo dává sílu běžet a bojovat, daroval též sílu k překonání sebe sama a k dosažení cíle. Ve skutečnosti chtěl Guerric toho proslulého opata jen navštívit a vyprosit si od něj duchovní radu. Bernard však u něj zpozoroval dispozice stát se dobrým mnichem a zapřísahal jej, aby zůstal. Očividně se také bernardovi podařilo Guerrica přesvědčit, že život ve "škole lásky" ze Citeaux je pro růst v duchovním životě příznivější než poustevnický život, protože spojuje zajištění samoty s oporou ve společenství. A tak se stal z učitele opět žák a sice značně starší než jeho opat (pravděpodobně už překročil padesát let). Bernard neměl tehdy ještě svou pozdější vůdčí roli v Církvi a společnosti a mohl se tedy zcela věnovat duchovnímu vedení a formovaání nitra svých mnichů. Žádný jiný z mnichů a spisovatelů z raného období Řádu nemohl tak jako Guerric strávit rozhodující léta pod vedením svatého Bernarda. Tak je tedy pochopitelné, že jak Hagiologium tak i Menologium Řádu označuje Guerrica za bernardova nejmilejšího učedníka. A jaké poučení tehdy Guerric přijal? Právě tehdy Bernard sepsal zásadní pojednání "O stupních pokory a pýchy". Jistě o tom často hovořil v kapitule ke svým mnichům. V této době přišel i s kázáními "Super missus est" ke chvále panenské Matky Boží. Guerricovo špatné zdraví bylo pravděpodobně i důvodem toho, že nebyl jako jeho druhové Humbert - první opat v Igny, Jindřich, Murdach, Balduin z Pisy, Robert z Brug a ostatní vyslán do nově zakládaných klášterů vyšlých z Clairvaux. Neví se ani, zda Guerric v Clairvaux vůbec kdy zastával nějakou funkci - "Exordium magnum" by to sotva přešlo mlčením. Když Humbert r. 1138 odstoupil v Igny z úřadu opata, aby se vrátil do Clairvaux, doporučil mnichům, aby si zvolili Guerrica za svého nového opata, jak o tom podává zprávu "Životopis Hugonův": "Byl to Bernard, kdo Guerrica pohnul k mnišskému životu. A byl to také on, kdo se vyslovil pro volbu Guerrica za opata. Poněvadž neznal mezi žijícími žádného svatějšího člověka, je tento Guerric od Boha daným kandidátem ..." Nicméně nemůžeme vliv otce opata, který předsedal volbě a následně uvedl zvoleného do úřadu, přeceňovat. Přes svou velkou skromnost a zdrženlivost dosvědčuje Guerric sám, že jej klášterní komunita zvolila svobodně: "Už na začátku jsem řekl: Nedělejte ze mě za panovníka nad lidmi. Ale vy sjte na mně nedali a udělali jste ze mě vůdce."

Igny byl čtvrtým dceřiným klášterem Clairvaux. Dnem jeho založení je 12. březen 1128. V průběhu dvou let byla provedena stavba prvních budov a kostel bylo možno vysvětit r. 1130. Už o pět let později se tamní komunita rozvinula natolik dobře, že mohla vyslat skupinku do Arden k založení kláštera Signy. Krátce nato Humbert - rozhodně proti vůli Bernarda - odstoupil z úřadu opata. Guerric, který měl mezi 60 a 70 léty, se zprvu volbě bránil. Nebyl už s to se plně účastnit života společenství, což jej očividně trápilo. Přímému představenému je totiž proti mysli vyžadovat od ostatních něco, co sám není schopen vykonávat. Toto lze postřehnout v Guerricových slovech: "Nedostatek moudrosti brání tomu, abych byl ustanoven nad ostatními. Nedostatek zdraví mně nedovoluje, abych byl prostě jeden z vás. Nemám dost duchovní hloubky, abych sloužil slovu Božímu, ani dost tělesné síly, abych mohl dávat dobrý příklad ..." Proto se snažil sloužit společenství svými duchovními radami. Guerric miloval své mnichy, hovořil s nimi otevřeně a nenuceně a předkládal jim zdravou a praktickou nauku duchovního života. Svůj úmysl přitom popisuje následujícími slovy: "Je to Kristus, jehož vám chci svými promluvami přiblížit, ať už jste jakkoli prostodušší." Jakožto opat Igny byl Guerric též zodpovědný za dceřinný klášter Signy založený r. 1135. Při svých pravidelných návštěvách vedl Guerric často rozhovory s Vilémem ze St-Thierry, který r. 1135 složil svůj úřad opata a přestoupil do Signy. Už svým věkem si byli blízcí, takže můžeme tušit velké duchovní sdílení. Obou z nich se dotýkala otázka, jak může člověk poznat a milovat Boha, jak člověk dospěje od víry k nahlížení Boha, od poznání v zrcadle a v hádance k patření tváří v tvář. Pravděpodobně to byl Guerric, kdo Viléma povzbuzoval, aby přepracoval své dřívější zápisky ke zveřejnění, a napsal knihu trinitární mystiky "Hádanka víry".

Co byl Guerric za člověka? V jeho promluvách nalezneme pouze pár náznaků, ze kterých by se daly dělat závěry. Je vždy poněkud riskatní životopisně vyhodnocovat texty duchovního vedení, protože jejich výpovědi sledují určitý záměr. Mimoto byly některé věci prostě vyžadovány daným stylem leterárního druhu jakožto určité literární pomůcky zdvořilosti a zdrženlivosti. Ve své čtvrté promluvě ke Zjevení Páně hovoří Guerric - stejně jako mnozí z jeho současníků - například o tom, že spáchal v mládí každý možný smrtelný hřích. S jistotou tím chtěl jen výroku, že lístost a pokání mohou vést jistým způsobem duchovního křtu k odpuštění hříchů, dát větší důraznost a ochránit ostatní před malomyslností. K pokoře mnicha Guerrica patří i to, že sám sebe bral za nepatrného. Z jeho promluv lze vyčíst některé rysy jeho charakteru: ukázněný a cílevědomý vnitřní postoj, který udržuje pohled neustále zaměřen na jeden cíl, střed života - na Krista. Rozjasněná, něžná moudrost pokročilého věku, která zná lidskou slabost a počítá s ní, umí někdy i ironicky trefit hřebík na hlavičku, ale není stíhající, nýbrž trpělivě usměrňující a vedoucí od stupně ke stupni, v láskyplnosti a srdečné něze. Nakonec je to zdraví nedůvěra vůči sobě samému, možná dokonce až trochu slabá sebedůvěra - k tomu ale neomezená důvěra k Bohu, který dovrší dílo své milosti v nikdy neutuchající lásce.

Guerric složil vícero komentářů ke knihám Písma svatého, především k Matoušovu evangeliu, k pavlovským a kanonickým listům. Mimoto údajně Guerric sepsal "Postilla super Psalterium" a "Epistolae", které se však dodnes nepodařilo najít, případně identifikovat. Od Guerrica dnes tedy máme 53 kázání ke svátkům a liturgickým obdobím v bernardovském duchu a jedno k Písni písní s nadpisem "Jak vzbudit zbožnost při zpěvu žalmů". Také zanechal pojednání "Roztouženost duše v lásce", které je chválou mnišského života stráveného v blažené kontemplaci Božích tajemství.