Podmenu:



Duchovní četba (lectio divina)

Lectio divina - duchovní rozjímavá četba

Na cestě ke společnému předčítání před kompletářemZatímco při slavení modlitby hodin mniši vzdávají Pánu chválu a čest za jeho spravedlivé konání ve stvoření a vykoupení, tak v duchovní rozjímavé četbě přijímají s láskou jeho slovo. Toto svaté čtení jim pomáhá čím dál tím lépe chápat a zakoušet Kristovo tajemství. Pomalá, s modlitbou spojená četba Písma svatého a jiných duchovních knih vede k rozjímání a kontemplaci. Rozjímavé modlitbě je třeba věnovat denně alespoň půl hodiny.


"Hospodinovo tajemství patří těm, kdo se Ho bojí, jim ve známost uvádí svou smlouvu."

(Žalm 24)

Duchovní četba ve společných prostoráchNemůžeme milovat toho, koho neznáme.  A Boha poznáváme v nejkoncentrovanější formě ve vnímání Jeho slov.  To je děje osvědčeným způsobem v duchovní rozjímavé četbě (lectio divina).  Boha pochopitelně poznáváme i bližních, přírodě, hudbě, nepříjemnostech i útěchách všedního dne.  To je ovšem působení ze strany Boží.  My k tomu slyšení Božího hlasu přispíváme tím, že usilujeme o koncentraci na Boží slovo v pravidelných intervalech.  A víra je - jak praví apoštol - ze slyšení.   V cisterciáckém způsobu života je duchovní četba středem řeholního snažení o dokonalost.  Už na začátku Řehole Benediktovy stojí, že na prvním místě máme naslouchat jako synové slovům svého Otce.
Taková četba je vlastně jednou z forem modlitby.  Podle osvědčené metody je třeba k duchovní četbě přistupovat následujícím způsobem:

1.) Vzývat Ducha svatého (invocatio): o vlití světla poznání.  Boha jsme totiž paradoxně schopni poznat, až když jsme s Ním spojeni.  Boha hledáme, protože On dříve navštívil nás.  Boha nacházíme, protože On nás našel, a hledáme Jej, protože jsme Jej už nalezli.  A Bůh je nekonečný - proto Jej budeme probádávat neustále a nikdy zcela nepronikneme.

2.) Číst Boží slovo (lectio): zjevenou nauku a rady obsažené jak v samotném Písmě svatém, tak i ve výkladech Církve, což je tvořeno příslušnými dokumenty učitelského úřadu Církve a výklady církevních otců.  Knihu, který si člověk jednou vybral nebo mu byla dána je třeba číst bez porovnávání a přeskakování trpělivě a pomalu až dokonce.  Při této četbě nejde o rozbor textu a řešení nesrovnalostí: zde více než jinde platí, že opakování je matka moudrosti.  Otázky, které se při čtení vynořují, je třeba uchovávat v srdci a rozjímat o nich, kdykoli je to pak možné.  Dříve nebo později bude taková otázka člověku zodpovězena.  Mnich bez knihy je jako dům bez střechy - něco podstatného by mu chybělo.

3.) Rozjímat Boží slovo (meditatio): meditace znamená doslova "přežvykovat" přijatou potravu Božího slova.  Při tomto stupni duchovní četby v duchu porovnáváme text s valstním životem, abychom si uvědomili, k jakým postojům a pocitům nás Boží slovo inspiruje.  Meditovat je vlastně na místě nejen bezprostředně po četbě, ale hlavně po celý den ve vhodných chvilkách.  Plodem meditace je, že už nevnímáme text jako něco slyšeného, nýbrž jako něco, co osobně prožíváme.

4.) Modlit se Božím slovem (oratio):  poctivá meditace ústí nezbytně v modlitbě.  Modlitba je totiž odpovědí Bohu, poté co jsme naslouchali.  Je třeba mít neustále na paměti, že Boží slovo není jen ledasjaké slovo, ale vlastní projevení se Boha samotného.  Jeho Slovo je Kristus, Boží Syn, 2. osoba Nejsvětější Trojice.  V modlitbě Bohu vděčně vracíme Slovo, které nám daroval.  Modlitba je skutečná, když není rozporu mezi naší modlitbou a chováním.  Pak dává sílu k poznané a přijaté Boží vůli.

Na cestě ke společnému předčítání před kompletářem5.) Nazírat Boha (contemplatio): toto nazírání je Boží dar, kterého se nám vždy nedostane.   Kontemplace je pokračováním meditace a prohloubením spojení z Boží strany.  Tehdy už nevnímáme rozumem ale srdcem a celou myslí a objevujeme tajemství vlastního života ve světle tajemství Božích.  Kontemplace je spíše odpočinutím, odevzdaným obdivem vůči Bohu a jakousi předchutí radosti, kterou Bůh připravil těm, kdo Jej milují.

Duchovní četba je takříkajíc dítětem ctnosti vnímavosti a není prostým čtením si v knihách o duchovním životě ani studiem ve vědeckém, poznávacím slova smyslu.  Slovo studium ostatně v latině znamená usilování, snažení se.  Kde není hledání a (přijímání) Boží vůle, tam není ani život podle Boží vůle.  Bůh od nás očekává, že budeme spojovat naslouchání Marie s nasazeností Marty.  Při chápání místa Marty a Marie v naší duši se vydáme špatnou cestou, jestliže začneme Martu vymezovat proti Marii a naopak ...


 
© Cisterciácké opatství Vyšší Brod, Klášter 137, 38273 Vyšší Brod, Czech Republic
© Design, redakční systém: Webdesignum 2009 - 2014