Práce (labora)

Účast na stvořitelském díle Boha

Kristus byl poslán mezi lidi mimo jiné jako syn tesaře.  My chceme být Kristovými následovníky, byť nehodnými a neschopnými Jej následovat celého.  Celého Jej následuje jen Církev ve svých mnoha údech.  K místu mnišství v Církvi patří následovat Krista v Jeho skrytém životě, který však trval většinu Jeho času na této zemi: 30 let.  

Bůh je duch a zároveň stvořitel.  My se po příchodu na tento svět učíme vnímat smyslově.  Je tomu tak podle moudré pedagogiky Boží, poněvadž Bůh chce, abychom od smyslového života dosahovali duchovního života, přičemž však smysly zůstavají činné a mění se pouze jejich místo v životě.  Právě tělesná práce je výborným prostředkem na této cestě, na tomto přerodu, protože při práci vnímáme smysly snadno a bezprostředně  plody svého snažení.  Poctivá práce nás totiž nutí k trpělivosti, píli, vytrvalosti a lze ji vlastně dělat jen z lásky, poněvadž žádná odměna od lidí není schopna plně odměnit poctivou práci ...   Poctivou práci jsme schopni dlouhodobě konat, jen pokud přijímáme, že stojíme neustále před Boží tváří.  Práce nás nutí dotahovat předsevzetí až do konce, což bývá velmi těžké. Obvykle každý umí něco s chutí začít, ale dotáhnout to do konce je vzácnější a chce to často zatnout zuby, vypnout vůli a obětovat kus sebe sama.

Tato zkušenost ze smyslového světa tělesné práce se nám pak velmi hodí pro modlitbu, která se děje ve sféře duchovní, kde plody nejsou tak hmatatelné a snadno vnímatelné.  Osvojená houževnatost, velkodušnost, nasazení a vycvičení vůle nám jsou dobrými návyky, které nás nesou na různých úskalích a vyprahlostech v životě modlitby.

Kristus nás volá, abychom žili ne z tohoto světa, ale přesto v tomto světě.  Práce měla po odpadu prvních lidí od Boha charakter trestu. Byla úmorná.  Ovšem Kristus přišel na svět a s Ním obnova celé země.  Proto je práce v Kristově jméně tvůrčí a je podílem na neustálé stvořitelské činnosti Boží.  Kristus sám praví na konci Písma: "Hle, činím všechno nové." a dále: "Jako můj otec je stále činný, i já jsem činný."

Práce

Smysluplné střídání a vyvážená míra modlitby, čtení a práce je podle řehole sv. Benedikta opravdovou cestou k Bohu. Práce je spoluprací na Božím stvoření a vykoupení. Práce patří k podstatě a důstojnosti člověka a slouží k rozvinutí jeho osobnosti a schopností. Ale mimoto je coby namáhavá denní práce také výborným prostředkem cisterciácké askeze, přispívá k budování a obživě společenství a umožňuje klášteru rozdělovat z výtěžku práce chudým a potřebným.

Askeze je odříkání se vlastních choutek, vlastní vůle.  To pak v praxi může znamenat podle okolností odříkání se jídla, spánku či vnější svobody.  Dnes je však nejvhodnější formou askeze často právě tělesná práce.  Dnes není chléb to, co by nám chybělo, ale chybí pokoj a hlubší smysl všeho konání.  Je třeba ukázat, že hektičnost a extrémy vedoucí na jedné straně k nezdravému dlouhodobému stresu a pak zase na druhé straně k zahálce na dovolených, není nutná, ale že lze konat i vykonat více a lépe v pokoji podle zásady: pomalu, ale pořád.

Práce zároveň velmi dobře ukázňuje tělesnost a na druhé straně zároveň umožňuje se zdokonalovat poskytováním almužen.  Pravý půst (askeze) totiž nesmí být nikdy samoúčelný, nýbrž má spočívat v tom, že si něco odříkám, abych tím zároveň prospěl druhým.  Práce jakožto účast na díle Božím má být plodná, smysluplná a tvůrčí, ale to neznamená, že musíme uhýbat rutině.  Ta má v životě velké místo, protože právě na ní se nejlépe osvědčuje a tříbí láska.