Jak jsme prospěšní ostatním?

Odpověď na tuto otázku nám dávají už poustevníci z prvních století:

„Církev je Kristovým tělem, jak říká Pavel v listech, které napsal Efesanům a Korinťanům. V církvi je mnoho charismat a jedním z nich je charisma mnišství. Mniši jsou povoláni, aby sloužili celému společenství a stali se kořeny stromu. Jako kořeny čerpají výživu ze země a předávají ji celému kmeni, větvím, listům a plodům, tak mnich předává milost a život, které přijímá, celému tělu církve, všem křesťanům. Mnich je jako srdce, které pumpuje do celého těla krev. Všichni vědí, že tělo umírá, když mu přestane bít srdce. Jestliže ale jsou v těle církve mniši, kteří se modlí, její srdce bije a Kristova krev jí proudí v žilách. Tehdy lidé docházejí spásy. Obojí, kořeny stromů i lidská srdce, jsou skrytá, ani jedno není vidět. A proto i mniši musí žít ve skrytosti, o samotě, stranou od světa, aby mohli být církví, aby jí mohli sloužit, dodávat jí krev a výživu přijatou z Boží milosti."