Prohlídka v češtině

Audioprůvodce ALTOVADUM
pro Váš chytrý telefon »

Prohlídková trasa I. – KLÁŠTER

0. Uvítání

Vážení hosté,
s úctou a srdečně vás vítáme v Cisterciáckém opatství Vyšší Brod!

Způsob života podle Řehole sv. Benedikta a v souladu s řádovou tradicí obnovili mniši na tomto místě v roce 1990, po pádu komunistického totalitního režimu. V současné době je Vyšší Brod jediným živoucím mužským klášterem cisterciáckého řádu v Česku.
Klášter Vyšší Brod založili Vítkovci v polovině 13. století nedaleko česko-rakouské hranice v nejjižnější části naší země. Tato národní kulturní památka vyniká autentickou krásou středověké architektury. V Česku se opatství Nanebevzetí Panny Marie pyšní nejlépe zachovanou řádovou knihovnou a mezi kolekcemi tuzemských cisterciáckých klášterů jsou zdejší uměleckohistorické sbírky nejrozsáhlejší a nejcennější. Těší nás, že vám v rámci prohlídek můžeme přiblížit historii a současnost vyšebrodského kláštera i jeho zcela výjimečné poklady minulosti, jež jsou úzce spjaty s evropskou kulturou a hodnotami naší křesťanské víry a které se tu dochovaly jakoby zázrakem navzdory pohnutým dějinným událostem. K těm nejvzácnějším předmětům patří například Madona vyšebrodská nebo legendární Závišův kříž.

Po celou dobu trvání prohlídky vás bude doprovázet tento audioprůvodce, který byl spolufinancován Jihočeským krajem z dotačního programu Podpora cestovního ruchu.
Žádáme vás, abyste během vedené prohlídky kláštera setrvali v organizované skupině a dbali pokynů našich průvodkyň či průvodců. Respektujte, prosím, sakrální charakter tohoto starobylého kláštera. Fotografování ani filmování interiérů opatství není dovoleno!

Při prohlídce vyšebrodského kláštera vám přejeme obohacující kulturní a duchovní zážitky!

1. Opatský chrám

Vážená návštěvnice, vážený návštěvníku,
ještě jednou vás srdečně vítáme v Cisterciáckém opatství Vyšší Brod!

Žádáme vás, abyste během prohlídky setrvali v organizované skupině. Fotografování ani filmování interiérů opatství není dovoleno! Děkujeme za pochopení a přejeme vám hodnotný zážitek!

Nacházíme se v opatském chrámě, který je nejdůležitějším prostorem každého kláštera. Tento svatostánek byl budován z tvrdé šumavské žuly do poloviny 14. století po dobu téměř sta let. V Českých zemích patřil kostel vůbec k největším církevním stavbám. Chrám je 52 metrů dlouhý a do vrcholu klenby 17,5 metrů vysoký. Jeho architektura odráží cisterciácké ideály přísné askeze, oddané poslušnosti a průzračné střídmosti.
Cisterciácký řád vznikl roku 1098 v Burgundsku, když se pohodlí a bezpečí benediktinského kláštera Molesme vzdalo 21 mnichů, kteří chtěli reformovat způsob svého života. Pod vedením opata Roberta zamířili mniši do údolí nedaleko Dijonu, aby tam v rozvalinách opuštěného kostela založili nový klášter Cîteaux, latinsky nazývaný Cistercium. V Evropě bylo tehdy veskrze obvyklé, že se řádoví kněží věnovali jen modlitbě a pompézním bohoslužbám. Opata Roberta však oslovovaly ideály přísného řádu a chudoby. Chtěl chválit Boha a žít nekompromisně podle Řehole sv. Benedikta: v ústraní, bez druhotných příjmů, zato však z práce svých rukou. Později byl zaveden řádový hábit z nebarvené surové vlny s černým škapulířem, pruhem látky splývajícím k zemi přes prsa a záda. Mniši tvrdě pracovali, bez výjimky dodržovali pravidelnost bohoslužeb, spali na holé podlaze a ke stravě dostávali chléb s vodou a na den talíř zeleniny; maso směli jíst pouze nemocní bratři. V této chvíli se asi ještě nikdo nedomníval, že reforma, jež přikazovala život v nejpřísnější askezi, a klášter, ležící v bažinatém údolí stranou veřejného dění, položí základ pro stovky dalších mužských i ženských klášterů, které výrazně ovlivní kulturu i hospodářství v celé Evropě. Jedním z těchto klášterů je i Vyšší Brod. Také na zdejším místě vznikal klášter podle ustáleného schématu jednotlivých prostor a místností a jeho podoba vycházela z řádové spirituality.

U obou podélných zdí kostela stojí naproti sobě dva křídlové oltáře, které jsou v jádru pozdně gotické. Napravo vidíme oltář sv. Rocha, nalevo sv. Barbory.

Ve středu kostela se nachází takzvaný mnišský chór, jejž po stranách mřížky zdobí sochy apoštola Petra a sv. Pavla. Stejně jako zpovědnice a kazatelnu jej roku 1725 vytvořil vyšebrodský mnich Josef Raffer.
Podle Žalmu 119 vstupují řádoví bratři do chórových lavic společně sedmkrát za den, aby latinskými chorály velebili a uctívali Boha. Den vyšebrodských mnichů začíná před třetí hodinou ranní. Pravidelný rytmus modliteb – božského oficia – určuje režim celého dne. Klášter je především místem určeným pro intenzivní hledání Boha, které vrcholí důstojnou oslavou eucharistie. V cisterciáckém řádu ale platí, že je čas dne vyváženě rozdělen: mezi modlitbu – rozjímavou duchovní četbu – a manuální práci. Cílem mnišského způsobu života v tichu a odloučení od rušného společenského života je pokorné a vytrvalé hledání vnitřní celistvosti s Bohem, z níž vycházejí pokoj a harmonie – důležité veličiny, které náš dnešní svět citelně postrádá.
Malé varhany, které jsou vestaveny v dvojité stěně mnišského chóru, doprovází chórové modlitby cisterciáků.

2. Kaple sv. Benedikta a sv. Bernarda

Opatský chrám ve Vyšším Brodě je síňovým kostelem. Znamená to, že všechny lodě mají stejnou výšku. Na sálové trojlodí navazuje příčná loď, ve které se nyní nacházíme. Nejprve vznikala tato východní část stavby, ovlivněná klasickou francouzskou gotikou.
Při severní zdi příčné lodi pod velkým oknem vidíme novogotický Oltář sv. relikvií se sochou Spasitele pod baldachýnem. Výjevy v okenních vitrážích nad oltářem souvisejí s legendami o sv. Janu Nepomuckém.

Vnější boční kaple s pásem modré barvy a zlacenými křížky je zasvěcena sv. Benediktovi, jenž bývá označován za Otce západního mnišství. Vedle Písma Svatého je totiž staletími osvědčená Řehole Benediktova základním vodítkem pro hledání Boha a naplňování smysluplných cílů a přínosné práce cisterciáků, ale i četných dalších duchovních řádů.
Do podlahy zapuštěný náhrobek pochází zřejmě z okruhu významného pasovského sochaře Jörga Gartnera. Socha ležícího rytíře nese portrétní rysy zemřelého Jana Zrinského hraběte ze Serynu. Jan Zrinský byl synovcem posledních rožmberských vladařů, vlastnil panství Rožmberk a byl ochrannou vrchností vyšebrodského kláštera. Hrabě však zemřel roku 1612, záhy po smrti posledního Rožmberka Petra Voka, takže se dědictví po Rožmbercích ani nedočkal.
Nad kaplí sv. Benedikta se nachází Rožmberská oratoř, v níž bývá v rámci druhé prohlídkové trasy vystavován legendární Závišův kříž. Bližší informace o možnosti zhlédnout tento světově proslulý unikát a národní kulturní památku vám rádi poskytneme v Návštěvnickém centru opatství!

Vedlejší kaple je zasvěcena sv. Bernardovi, nejznámějšímu cisterciáckému světci. V kapli vidíme pozoruhodné náhrobky opatů. V celém klášteře se jich dochovalo 25. Za více než 750 let se ve funkci představeného vyšebrodského kláštera vystřídalo doposud 43 opatů a 4 jmenovaní administrátoři.

3. Presbytář čili kněžiště

Na jižní stěně kněžiště visí obraz od pražského malíře Josefa Hellicha z roku 1840, který znázorňuje pověst o založení kláštera ve Vyšším Brodě. Legenda vypráví, že na místě kláštera stávala dříve starobylá modlitebna. Nejvyšší český maršálek Vok, sídlící na nedalekém hradě Rožmberku, pojal úmysl vykonat zde pobožnost, načež musel přebrodit Vltavu, aby se ke kapli dostal. Řeka byla tehdy ale rozvodněná a jezdec na koni se ocitl ve smrtelném nebezpečí. V této krajní nouzi Vok slíbil, že jestliže bude zachráněn, vybuduje na místě kaple klášter. Poté šťastně dosáhl druhého břehu a z vděčnosti založil zaslíbené opatství k poctě nejblahoslavenější Panny Marie.
V oblacích se na obraze objevuje sv. Anna Samatřetí a cisterciácký patron Bernard. Okřídlený anděl spěchá Vokovi na pomoc, aby jej zachránil z rozbouřených vln Vltavy.

Obraz na protilehlé straně maloval Bartoloměj Čurn v roce 1879. Klečící Vok a jeho choť Hedvika tu odevzdávají klášter Panně Marii s Ježíškem, prosíce o její ochranu a mocnou přímluvu. Postava sv. Benedikta připomíná, že mniši mají v novém klášteře žít podle jeho Řehole, a sv. Václav vyjadřuje začlenění opatství do Čech.
Sličný chlapec představuje Jindřicha z Rožmberka, syna zakladatelstkého páru, jak do Vyššího Brodu uvádí prvních dvanáct cisterciáckých mnichů v čele s opatem Ottou.

Nejenom podle pověsti, ale i na základě historických pramenů víme, že Cisterciácké opatství Vyšší Brod založil roku 1259 Vok I. z Rožmberka, blízký spolupracovník českého krále a rakouského vévody Přemysla Otakara II. Vokova manželka Hedvika pocházela z vlivné hraběcí rodiny Schaunbergů, kteří měli svůj rodový klášter ve Wilheringu na Dunaji nedaleko Lince. Očividně díky této spojitosti byli do Vyššího Brodu povoláni cisterciáci právě odtud. Rožmberkové, nejvýznamnější panský rod Českého království, založili a ochraňovali vyšebrodské opatství jako svůj rodový klášter a du-chovní ústav, kde se cisterciáci takřka nepřetržitě modlí za spásu jejich duší i za celý svět.

Ve stěně presbytáře pod druhým obrazem je osazen náhrobek z červeného mramoru. Tento epitaf s ústředním motivem rožmberského jezdce značí, že se pod podlahou kněžiště nachází rožmberská rodová hrobka. K věčnému odpočinku sem bylo uloženo deset generací Rožmberků – celkem 38 osob. S výjimkou Viléma jsou zde pohřbeni všichni rožmberští vladaři a například také česká a polská královna Viola Těšínská. Naposledy byl do hrobky pohřben roku 1611 zesnulý Petr Vok, kterým Rožmberkové vymřeli. Po Rožmbercích se stali ochrannou vrchností kláštera Eggenbergové a posléze Schwarzenbergové.
O překvapivých výsledcích průzkumu rožmberské hrobky se dozvíte při návštěvě multimediální výstavy, která je součástí Prohlídkové trasy II – ZÁVIŠŮV KŘÍŽ.

Hrobka privilegovaných zakladatelů byla umístěna do presbytáře klášterního kostela, jelikož středověké legendy vypravovaly, že v den Posledního soudu budou z mrtvých vzkříšeni nejprve ti, kteří jsou pohřbeni nejblíže hlavního oltáře se svatostánkem. Můžeme se domnívat, že původní hlavní oltář opatského chrámu tvořil proslulý cyklus deskových obrazů Mistra vyšebrodského, který je v současné době zapůjčen do Národní galerie v Praze. Dnes zaujímá téměř celou plochu závěru presbytáře raně barokní oltář, který je v celé ploše pokrytý 24karátovým lístkovým zlatem. Na oltáři napočítáme více než padesát různých postav a hlaviček andělů. Řezbář Linhart Wullimann a malíř Franz Georgius, řádoví bratři z opatství Salem, vytvořili celé dílo v letech 1644 až 1646, tedy za pouhé dva roky. Po stranách oltáře vidíme dvě sochy v nadživotní velikosti, představující sv. Bernarda a jeho žáka, blahoslaveného Evžena III., prvního cisterciáka, který se stal papežem.
Výjev Korunování Panny Marie v kruhovém výklenku v horní části oltáře vytvořil řezbář Jan Kopáč z Rožmitálu.

Kostel byl původně součástí takzvané klauzury, tedy uzavření kláštera do ticha a klidu. Do své vznešené modlitebny tak měli původně přístup pouze samotní cisterciáci, a jen v některých případech urození ochránci opatství. Prostí věřící směli do chrámu vstoupit poprvé, až když od založení kláštera uplynulo více než čtyři sta let. Před jejich zraky se za pomoci mechanické aparatury obměňoval při slavnostní bohoslužbě velký obraz ve středovém rámu oltáře.
Cisterciáci obměňují obrazy i dnes. Po většinu roku je na oltáři instalován výjev Nanebevzetí Panny Marie – v době velikonoční zde spatříte obrazy Ukřižování a Zmrtvýchvstání – a Vánoce připomíná výjev Narození Krista. Původní obrazy namaloval Josephus Hauska roku 1654. Obměnu obrazů simuluje model oltáře, který je umístěn u mříže pod kruchtou kostela.
Před hlavním oltářem slaví společenství vyšebrodských cisterciáků denně latinskou mši svatou římského ritu, k níž jsou všichni srdečně zváni.

4. Kaple Panny Marie a raně gotický portál

Při pohledu do kaple Panny Marie spatřujeme na novogotickém oltáři kopii známého deskového obrazu Madony vyšebrodské, kterou v roce 1938 vytvořil Bohuslav Slánský. Originál tohoto známého obrazu je vystaven v naší Galerii gotického umění.
Bohorodičku uctívali křesťané již před vznikem cisterciáckého řádu, ovšem až pod vlivem cisterciácké spirituality se střídavý zpěv Salve Regina/Zdrávas Královno stal pro všechny kláštery povinným zakončením kompletáře, což je závěrečná modlitba dne přednášená mnichy každý večer. O zvláštní mariánské úctě cisterciáků svědčí i to, že Nanebevzetí Panny Marie zasvětili všechny své řádové kostely; ani ve Vyšším Brodě tomu není jinak.

Hned vedle kaple Panny Marie vede z kostela do dnešní sakristie raně gotický portál. Sakristie byla zbudována již při založení kláštera jako prvotní modlitebna vyšebrodských cisterciáků, a je tak vůbec nejstarší stavbou celého opatství. Pozoruhodná je především horní část portálu, odborně zvaná tympanon. Reliéf, lemovaný rostlinnými motivy, znázorňuje kořen vinné révy. Z ní vyrůstají listy a hrozny. Z obláčků vystupuje žehnající Pravice Boží. Po stranách reliéfu jsou naznačeny liščí hlavy. Tento námět se vztahuje ke starozákonní Písni písní, v níž čteme následující verše: Lišky nám schytejte, lištičky malé, plenící vinice, vinice naše, když kvetou.
Poetický text inspiroval učitele Církve a svatého cisterciáckého opata Bernarda z Clairvaux k sepsání rozsáhlých kázání, jejichž opis přinesli do nově založeného vyšebrodského kláštera už první mniši. V Bernardově interpretaci lištičky symbolizují heretiky, ohrožující kláštery. Lišky jsou v Bernardových očích ale též karikaturou lidské zloby, netrpělivosti i klamné iluze, že by mnich měl kázat jiným. Šelmičky vnímá též jako jinotaj povinností, jež se na člověka zdánlivě neodvratně valí a sužují jej.

5. Gotická galerie

Jádrem proslulých uměleckohistorických sbírek Cisterciáckého opatství Vyšší Brod jsou špičková díla sakrálního umění z doby středověku. Stát je klášteru postupně navracel v devadesátých letech 20. století. Gotické plastiky a deskové obrazy jsou dnes vystaveny v tomto zaklenutém prostoru, který býval zpovědní kaplí Andělů strážných. Zřízení Galerie gotického umění spolufinancovalo Sdružení na podporu cisterciáckého kláštera Vyšší Brod.

Kolem plastik, vytvořených Mistrem sedící Madony, se dostaneme k reliéfu Zesnutí Panny Marie z Vyššího Brodu, který byl vyřezán z lipového dřeva kolem roku 1500. Křídlový oltář ze stejného období daroval klášteru českobudějovický průmyslník Vojtěch Lanna. Vedlejší oltářík byl vyzdoben náměty podle dřevořezů Malých pašijí Albrechta Dürera. V protilehlé vitríně jsou k vidění tři desky benátské školy z konce 14. století; bohatě řezané rámy jsou ale novogotické.
V české deskové malbě zaujímá zcela výjimečné postavení rozměrný deskový obraz Ukřižování z Vyššího Brodu, který je pravděpodobně raným dílem Mistra Třeboňského oltáře.
Z kolekce Madon krásného slohu je nejznámější Madona vyšebrodská, považovaná za milostný obraz klášterního kostela. Vedle postav světců a světic je v pravém dolním rohu rámu vyobrazen snad Šimon z Nymburka, který mohl obraz objednat u některé z pražských dvorských dílen. Naznačení adorujících andělů na zlatém podkladu vedle hlavy Madony je vrcholným projevem techniky jemného puncování.

6. Vyobrazení kláštera a jeho dějiny

Pohled na opatství z ptačí perspektivy dokládá, že byl klášterní areál na počátku 20. století ve velmi dobrém stavu. Kláštery fungovaly tradičně jako soběstačné hospodářské jednotky. Na velké vedutě tak rozeznáváme poplužní dvůr, opatské konírny, lékárnu, pivovar, skleníky, reprezentativní i užitkové zahrady, oranžerii, mlýn   a četné řemeslné dílny. Nejkrásnějšími a nejrozložitějšími jsou ale sakrální stavby, především chrám Nanebevzetí Panny Marie. Život v řádu totiž vychází především z hluboké křesťanské víry. Posilováni svými duchovními ideály se cisterciáci hospodářsky uplatnili ponejvíce v zemědělské kultivaci krajiny, chovu užitkových zvířat, vodohospodářství, ale i ve stavebních a metalurgických činnostech.
Rožmberští zakladatelé i jiní Vítkovci obdarovali vyšebrodský klášter rozsáhlými lesy     a polnostmi. V době pozdního středověku patřilo ke klášternímu panství 105 vesnic a dvě městečka – Vyšší Brod a Hořice na Šumavě. Klášter se stal duchovním ohniskem    a kulturním, vědeckým, hospodářským a správním střediskem celého regionu.
Pro místo výstavby kláštera byl zvolen skalní ostroh nad soutokem řeky Vltavy a potoka Menší Vltavice. Již při založení opatství tu v blízkosti existovala tržní osada s vlastním kostelem. Zdejší oblast se nazývala Hohenfurth čili „Vyšší Brod“, a to podle brodu na horním toku Vltavy, tedy brodu „výše“ položeného. Právě v těchto místech překračovaly řeku kupecké karavany, když putovaly přes Vyšebrodský průsmyk po stezce, spojující od nepaměti Čechy s Podunajím.
Opevněný klášter odolal útoku husitů, kterým se však podařilo zapálit krovy kostela. Ještě větší požár zachvátil klášterní budovy i kostel v roce 1536. Neblahým obdobím byla též třicetiletá válka, kdy se vojáci dopouštěli násilností, loupili a drancovali na celém klášterním panství. Po zrušení poddanství v roce 1848 klášter nebyl již feudální vrchností, nýbrž samostatně hospodařícím velkostatkem. Úspěchy měl v lesním, zemědělském i rybničním hospodářství. Mniši působili také jako kněží na farách, věnovali se vzdělávání a vědecké činnosti.

Poprvé ve své historii byl klášter zrušen hitlerovským režimem v roce 1941. Tehdejší opat Tecelin Jaksch byl vězněn, mniši byli vyhnáni, někteří z nich padli na frontě, P. Engelbert Blöchl byl umučen v koncentračním táboře Dachau. Klášter byl posléze natřen nazeleno, aby byl maskován proti případným náletům. Po dobu války pak sloužil jako utajované skladiště takřka nesčetných uměleckých předmětů, které nacisté loupili po celé Evropě. Po skončení války v roce 1945 cisterciáci svůj klášter obnovili. Brzy nato byli ale odsunuti němečtí mniši, kteří tvořili většinu zdejšího konventu, tedy společenství mnichů. Ve Vyšším Brodě se však příliš dlouho neudržela ani zbylá hrstka českých cisterciáků. Roku 1950 zakázal komunistický totalitní režim činnost všech mužských řádů v Československu. Během jedné noční akce přepadli vyšebrodský klášter příslušníci tajné Státní bezpečnosti a odvezli mnichy do internačních táborů. Budovy klášterního areálu pak byly následně přiděleny různým organizacím – například armádě nebo Státním statkům. Některé prostory kláštera mohli později navštěvovat turisté, i když byla nejvýznamnější uměleckohistorické díla z Vyššího Brodu odvezena pryč. Během čtyřiceti let vlády jedné strany byl klášter devastován a chátral.
Po sametové revoluci v roce 1989, která přinesla zemi vytouženou svobodu, se cisterciáci do svého kláštera ve Vyšším Brodě vrátili a za nelehkých podmínek započali s jeho náročnou obnovou. Mniši tu dnes opět žijí, modlí se a pracují podle řehole sv. Benedikta ku prospěchu opatství a celého regionu, jak tomu bylo po celá předešlá staletí. V roce 2016 došlo k završení církevních restitucí a Cisterciáckému opatství Vyšší Brod byl navrácen jeho původní nemovitý majetek.

7. Malý sál Obrazové galerie

Prostory původního klášterního muzea, ve kterých se nyní nacházíme, byly zřízeny v letech 1835 až 1838 namísto starých mnišských cel. Novoklasicistní sály – s klenbami zvanými české placky a toskánskými sloupy – vznikaly podle plánů českokrumlovského stavitele Karla Jambera. Exponáty rozsáhlých uměleckohistorických sbírek opatství zde byly uchovávány původně ve dvaceti čtyřech různých odděleních. Vedle plastik a četných obrazů tu nechyběl ani kabinet fyzikálních přístrojů a rarit s preparovaným krokodýlem, dále sbírka zbraní, cenné numizmatické kolekce či obsáhlé sbírky minerálů a motýlů.
Vedle obrazů na stěnách si v historických vitrínách můžeme prohlédnout barokní ornát vyšívaný stříbrem, dále například dřevořezby z 18. století. Ve velké skříni mezi okny jsou kromě bohoslužebného náčiní umístěny i zaměřovací přístroj teodolit a troje cestovní sluneční hodiny; jedny z nich ze slonové kosti. Během prvního zrušení vyšebrodského kláštera nacisty za druhé světové války byly tyto objekty, podobně jako jiné klášterní cennosti, vyvezeny do Horního Rakouska. V roce 2009 restituovala Hornorakouská zemská vláda cisterciákům více než dvě stě sbírkových předmětů, které se z této pohnuté doby dochovaly.
Historické sklo a porcelán vidíme ve velké vitríně umístěné naproti stěně s okny. Lékovky, jež se dochovaly jako jediné originální předměty z někdejší klášterní lékárny, opatství laskavě věnovala soukromá sběratelka z Kaplice v roce 2013.

Na pravé straně od průchodu do Velkého sálu visí skica výjevu Nanebevzetí Panny Marie od Petra Brandla. Podle ní vznikla pro oltář cisterciáckého kláštera v Sedlci u Kutné Hory v roce 1728 samotná velká malba, která je široká téměř tři metry a vysoká více než sedm metrů.

8. Velký sál Obrazové galerie

Nad vchodem visí portrét Leopolda Wackarže z 19. století, jenž byl nejdéle panujícím vyšebrodským opatem. Zdejší klášter vedl téměř 45 let a v pozdějším věku byl zvolen generálním opatem celého cisterciáckého řádu.
Převážná většina zde vystavených obrazů je dílem barokních malířů. Ti ve svém uměleckém ztvárnění zdůrazňují nadčasové poselství biblických, církevních i his-torických námětů a zachycují krásu Božího stvoření – přírody, moře, květin...
Podobizna mladého muže s malířskou paletou se nachází na průčelní stěně v rohu u okna vedoucího ke kostelní věži. Obraz vytvořil významný malíř Jan Kupecký asi v roce 1702 jako jeden ze svých raných autoportrétů, když poprvé pobýval v Itálii.
Dvě větší malby čtvercového formátu po stranách průchodu z Malého do Velkého sálu jsou dílem geniálního Petra Brandla. Jeho obraz Lovec a tři ženy vznikl před rokem 1720. Tato scéna byla v minulosti chápána jako ztvárnění podobenství z Lukášova evangelia o marnotratném synovi, který prohýřil svůj podíl otcova majetku. Druhý Brandlův obraz na protější straně zachycuje scénu Uzdravení slepého Tobiáše.
V sále je k vidění mnoho dalších obrazů, například od Norberta Grunda nebo Jana Kašpara Hirschellyho.

František Xaver Palko namaloval řadu apoštolů, umístěnou na stěně vedle vchodu do knihovny. Brokoffův anděl s křídly je zavěšen na protilehlé straně. V jeho blízkosti jsou vystaveny artefakty, které se úzce váží k dějinám vyšebrodského kláštera a zakla-datelského rodu Rožmberků: Na plátně z roku 1685 je vyobrazen klášter Vyšší Brod se stejnojmenným městečkem, farními kostely a Čertovou stěnou, kterou staví nazí ďáblíci. V dolní části obrazu je naznačena pověst založení opatství, vypravující o zázračném zachránění Voka z Rožmberka před utonutím ve Vltavě.
Obraz zvaný Cisterciácké nebe je mystickou oslavou cisterciáckého řádu.
Mezi vyobrazeními Rožmberků vyniká olej na plátně malého formátu, zavěšený v rohu hned u okna. Jedná se o skutečný portrét Petra Voka z Rožmberka.

Sochy u sloupů Velkého sálu pocházejí z farních kostelů vesnic, které byly v příhraniční oblasti vysídleny a srovnány se zemí v důsledku budování železné opony.

Ve vitrínách jsou vystaveny faksimile důležitých listin, knihy, opatský porcelán a další historické objekty.
Do rajské zahrady lze nahlédnout oknem na východní straně sálu.

9. Knihovní chodba

Knihovní chodba byla upravena do dnešní podoby roku 1844 za opata Valentina Schoppera, jehož portrét je zavěšen nade dveřmi na konci chodby. Většina zde uložených tisků pochází z 19. století. Převážně se jedná o naučnou literaturu, ale v kni-hovních regálech najdeme třeba i romány Julesa Verna nebo povídky Adalberta Stiftera. Opatové, panující ve vyšebrodském klášteře od 16. do 19. století, jsou vyobrazeni na medailonových malbách, které visí nad knihovními skříněmi.

10. Filozofický sál knihovny

V Malém sále klášterní knihovny jsou uloženy knihy takřka ze všech vědních oborů, jak je známe z doby baroka. Najdeme zde spisy filozofické, lékařské, zeměpisné, přírodozpytné, matematické i astronomické.
K učenosti a moudrosti se váže i velká nástropní freska, jež podle znění biblického textu vyobrazuje Soud krále Šalamouna: „Král musel rozhodnout spor dvou žen, kterým se ve stejné době narodili synové. Jedno dítě však zemřelo a jeho matka si přivlastnila novorozence druhé matky. Šalamoun proto předstíral, že chce živé dítě rozetnout mečem, aby dal každé matce jednu polovinu těla. Pravá matka se však dítěte zřekla, aby mu zachránila život. Král pak spravedlivě vrátil syna jeho skutečné matce. Na tomto příběhu se zakládá okřídlené úsloví šalamounské rozhodnutí.“

Na stole uprostřed sálu je zmenšená kopie Müllerovy mapy Čech z roku 1720. Tato podrobná kartografická pomůcka zachycuje města a všechny osady, které měly více než tři domy.

11. Teologický sál knihovny

Ve Velkém knihovním sále je soustředěna teologická literatura. Například velká skříň číslo jedna chová pozoruhodnou sbírku Biblí ve více než čtyřiceti jazycích. Nejmohutnější knihou je tu Lutherův překlad Písma s jeho vlastním komentářem.

Nástropní malba znázorňuje dvanáctiletého Ježíše, který vede rozpravu s učenci v Jeruzalémském chrámu. Výjev namaloval vyšebrodský mnich Lukáš Vávra, který je též autorem fresky v předešlém sále. Bohatě zdobené knihovní skříně zhotovil další vyšebrodský cisterciák jménem Josef Raffer, jenž vyřezal také mnišských chór a zpo-vědnice pro klášterní kostel.

Reprezentativní knihovní sály nechal v letech 1753 až 1757 zřídit opat Quirin, jehož portrét se skví nad vchodem. Učený prelát a čtyřnásobný doktor Quirin Mickl byl evropsky významným básníkem, plynně hovořil mnoha jazyky, sepsal na sedmdesát vědeckých studií a navíc i Encyklopedii o 35 foliových svazcích, obsahující veškeré soudobé profánní a teologické znalosti. Pro svůj klášter získal všechny důležité spisy své doby. Historický knihovní fond zahrnuje na sedmdesát tisíc knižních titulů, a je tak třetí největší řádovou knihovnou v Česku, která je ze všech nejúplněji zachovaná. Všechny zdejší knihy byly vázány ve Vyšším Brodě pro Vyšší Brod! Ujednocené vazby ještě více podtrhují ucelenou kompozici knihovny, která je pokládána za jeden z nejkrásnějších rokokových interiérů ve střední Evropě.
Revolučním přínosem cisterciáků mimo jiné bylo, že s sebou do nově zakládaných klášterů přinášeli pokaždé soubor předepsaných knih. Také ve vyšebrodské knihovně proto nalézáme knihy, jež jsou o mnoho starší než klášter samotný. Zdejší nejstarší rukopis pochází ještě z 8. století a obsahuje část epištoly Soluňanům. Ve středověku provozoval vyšebrodský klášter vlastní písařskou dílnu, knihy ale také nakupoval nebo dostával darem. Dvě stě rukopisů na pergamenu, tisíc na papíře a čtyři sta prvotisků, tedy knih vydaných do roku 1500, je dnes uloženo ve zvláštní trezorové místnosti. Součástí vzácné sbírky vyšebrodských rukopisů jsou i zlacené a miniaturní malbou skvostně zdobené folianty.

12. Univerzitní teze

Na stěnách místnosti visí takzvané univerzitní teze, které ohlašovaly disputace čili vědecké rozpravy. Ty se konaly ponejvíce jako obhajoby na závěr vysokoškolských studií. Tato návěští jsou zajímavá též svými bohatými obrazovými výjevy, které vytvářeli často ti nejvýznamnější umělci.
V dolní části grafického listu je umístěna textová část se slavnostní ohláškou uprostřed a vlastními tezemi po straně, které byly předmětem disputace. Na začátku bývá uváděn patron disputace, následně její předsedající, dále stupeň obhajoby, pak sám kandidát a datum konání obhajoby. Absolventi studií si velkoformátové listy ponechávali na památku, další exempláře se stávaly předmětem sběratelského zájmu.
V našem klášteře se dochovaly univerzitní teze z 18. století, jejichž patrony byli v převážné většině vyšebrodští opati. Grafické listy nejsou vytištěny na papíře, jak tomu bývalo nejčastěji, nýbrž na drahém hedvábí.

13. Hudební kruchta

Velké varhany na hudební kruchtě postavil na místě staršího nástroje Leopold Breinbauer z hornorakouského Ottensheimu roku 1892. Tento romantický hudební nástroj ještě s původní mechanickou trakturou patří v České republice k nejkrásnějším svého druhu. Hrací pult má dva manuály a 2 052 píšťal je rozděleno do 36 rejstříkových skupin. V polovině 19. století zastával místo ředitele vyšebrodského kůru Josef Förster, otec hudebního skladatele Josefa Bohuslava Förstera.

V pohledu z hudební kruchty ještě více vyniká ušlechtilá architektura gotického chrámu. Cisterciáci budovali své kláštery „z hudby pro hudbu.“ Vycházeli přitom z harmonických hudebních intervalů a jejich poměry přenášeli do stavebních konstrukcí. V údolích vodních toků a daleko od rušných měst vyrůstaly cisterciácké kostely ke cti a slávě Královny nebes i země. Na rozdíl od stavitelů katedrál odmítali cisterciáci dlouho zdobnost, která by rušila mnichy při jejich hlubokém a celistvém rozjímání, takzvané kontemplaci. S výjimkou malovaného kříže nebyly proto v cisterciáckých chrámech původně žádné malby ani sochy, které by odváděly pozornost k vedlejším aspektům života. Velké hladké plochy zdiva a intenzitou světla důmyslně odstupňované interiérové zóny patří k podstatným znakům cisterciácké architektury, která vytváří neopakovatelnou atmosférou.

Na znamení pokory nestavěli cisterciáci původně žádné vysoké kostelní věže, byť jsou jejich stavby pojaty velkolepě. Například jen na renovaci vnitřních omítek vyšebrodského kostela bylo v roce 2012 zapotřebí lešenářských trubek v celkové délce více než čtyřiceti kilometrů!
Ani okna chrámů nesměla být původně barevná! Malované vitráže, které vidíme dnes, pocházejí až ze 70. a 80. let 19. století. Na jejich výrobě se podílela Královská umělecká dílna Mayer z Mnichova a Ateliér Neuhauser z tyrolského Innsbrucku.
Velké okno v západním průčelí chrámu připomíná zjevení Matky Boží v Lurdech v roce 1858. Vitráže v oknech jižní stěny znázorňují světce a patrony cisterciáckého řádu.
Vitráže na protější stěně kostela zachycují scénické výjevy ze života Bernarda z Clairvaux. Svatý opat Bernard formoval cisterciácký řád a měl nebývalý vliv na spirituální, společenský i politický život ve 12. století, které proto bývá někdy označováno jako „století bernardýnské.“ Takzvaný „druhý zakladatel řádu“ proslul svým neobyčejným řečnickým nadáním, brilantním písemným projevem, organizačním talentem, mystickými zážitky a horečnatým zakládáním nových klášterů. Když v roce 1153 Bernard zemřel, existovalo po celé Evropě již 343 cisterciáckých opatství. Od založení řádu však neuplynulo ještě ani šedesát let. Kromě cisterciáků se takto rychle nerozšířil žádný jiný duchovní řád.

Vážení hosté,
povznášejícím pohledem na ušlechtilou architekturu opatského chrámu z hudební kruchty se prohlídka kláštera zpravidla uzavírá. Děkujeme vám za návštěvu a váš zájem        o vyšebrodský klášter, který je pokladnicí duchovního a kulturního dědictví nás všech. Na vaší další cestě vám přejeme vše dobré a rádi vás ve Vyšším Brodě přivítáme i v budoucnu!

Prohlídková trasa II – ZÁVIŠŮV KŘÍŽ

Uvítání

14. Gotické sklepení

Vážená návštěvnice, vážený návštěvníku,
vydejte se s námi za křížem, který září mystickým světlem! Již za několik okamžiků uzříte jeden z nejvzácnějších skvostů evropského zlatnického umění. Než se tak stane, povězme si něco o významu a historii Závišova kříže.

Videosekvence ve zvětšeném měřítku zachycují mistrovské dílo královských šperkařů, kteří na plochách kříže vymodelovali v miniaturním provedení takřka celé mystické krajiny. Čelní strana kříže je vykryta volně se pnoucím filigránem z ryzího zlata, do nějž je zasazeno 51 kamenů a 208 perel. V okruhu západoevropských křížových relikviářů shodného typu a období nenalézáme vůbec žádné jiné příklady, na jejichž výzdobu by byl užit obdobně vysoký počet tak kvalitních kamenů jako na Závišově kříži, jenž je navíc jediným křížem zlatým! I přestože si byl člověk středověku dozajista velmi dobře vědom vysoké peněžní hodnoty drahých materiálů, cenil si drahokamů pro jejich vydatnou zářivou sílu, kterou jim propůjčoval sluneční svit. Vše obklopující, leč neuchopitelné světlo bylo podle Kristových slov Já jsem světlo světa v teologii interpretováno jako alegorie zmrtvýchvstalého Spasitele a jinotaj božského dobra na zemi. Podle tradice byla do nitra hlavního křížení uložena relikvie nad jiné významná – část dřeva Svatého Kříže, na němž zemřel Ježíš Kristus. Dřevu Kříže byla přisuzována nesouměřitelná síla a držením jeho částic legitimovali panovníci svou moc a vládu.
Z centrálně osazené relikvie vychází symbolické „světlo“ – ona rozvážlivá moudrost – rozlévající se po celé ploše kříže zlatým filigránem. Mezi lístky a úponky tu zrají hrozníčky vinné révy a vzkvétají rozetky. V návaznosti na slova Ježíše Krista Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti zde spatřujeme prolnutí představ o stromu života a zároveň i nebeské zahradě, do které vstupují vyvolení.

Na rubní straně Závišova kříže nalézáme dalších deset safírů, osazených v zrnitém nízkém filigránu. Již v době zhotovení relikviáře musely být velkou vzácností starobylé smalty, které vyobrazují poprsí světců, jejichž jména jsou zapsána na zlatém podkladu vždy v řečtině.

Vyšebrodský relikviář se řadí k dvojitým křížům s rameny příznačně liliovitého tvaru. Horní břevno představuje tabulku, jež nesla trojjazyčný nápis Ježíš Nazaretský, král židovský. Dvojnásobný kříž vycházel z představy o ideální celistvosti Pravého Kříže, který měl být nalezen na jeruzalémské Golgotě sv. Helenou.
Pro své velkolepé postavení v oblasti kulturního a náboženského života byl Závišův kříž roku 2010 vyhlášen národní kulturní památkou České republiky, kde představuje také nejvýznamnější památku emailovou i filigránní.

Samotný původ kříže zvaného Závišův halí rouška tajemství. Vyšebrodský zlatý relikviář byl zhotoven zřejmě jako korunovační kříž pro uherského panovníka Bélu IV. Jeho dcera Anna uprchla v zápalu mocenských bojů do Prahy roku 1270 za svou dcerou Kunhutou, tehdy manželkou Přemysla Otakara II. Anna s sebou přivezla celý uherský korunní poklad a tímto způsobem se skvostný kříž pravděpodobně dostal do Čech. Přemysl Otakar II. padl v bitvě na Moravském poli v roce 1278. Kunhuta se poté provdala za Záviše z Falkenštejna, přestože tento rytíř dříve stanul v čele odbojné šlechty, jež proti Otakarovi povstala. Záviš, přiženěný do královské rodiny, se stal vychovatelem mladého kralevice Václava a regentem Českého království. Na vrcholu své slávy daroval Záviš přenádherný ostatkový kříž, od té chvíle po něm nazývaný, vyšebrodským cisterciákům, aby držením pravé relikvie a okázalého královského klenotu posílil význam svůj i opatství rodu Vítkovců, z něhož pocházel. Král Václav II. se ale obával politického vlivu svého otčíma a roku 1290 jej nakonec nechal popravit před hradem Hluboká. Závišovo tělo bylo pohřbeno v kapitulním sále vyšebrodského kláštera.
V průběhu staletí byl Závišův kříž zastavován, uloupen i pohřešován, avšak vždy byl opět nalezen a navrácen do vyšebrodského kláštera, kde je uchováván v nejvyšší úctě dodnes.

Další informace o Závišově kříži naleznete na výkladových tabulích. Brožuru Závišův kříž lze zakoupit v klášterní prodejně!

-x-x-x-

Rožmberkové a další Vítkovci založili Cisterciácké opatství Vyšší Brod roku 1259 jako svůj rodový klášter. Přijížděli sem, aby byli přítomni bohoslužbám a rozjímali před Závišovým křížem se svatými ostatky. Téměř všichni rožmberští vladaři i další rodinní příslušníci jsou pohřbeni v rodové hrobce, která se nachází v klášterním kostele pod podlahou kněžiště. O překvapivých výsledcích nedestruktivního průzkumu rožmberské hrobky informuje expozice, kterou si můžete prohlédnout v dolním patře Gotického sklepení.

15. Rožmberská oratoř

Originální kříž zvaný Závišův je vystaven v nadzemním podlaží vyšebrodského opatského chrámu, v tzv. Rožmberské oratoři. Odtud bohoslužbám cisterciáků přihlíželi již samotní Rožmberkové. Do oratoře vystupují návštěvníci v omezeném počtu gotickou věžicí po vřetenovém schodišti. Osobám s omezenou pohybovou schopností výstup nedoporučujeme! Děkujeme za Vaše pochopení, že jsou vzhledem k jedinečné hodnotě Závišova kříže v této části prohlídky uplatněna zvláštní bezpečnostní opatření!

Vážení hosté!
Nádherný ostatkový kříž zvaný Závišův – památka mystické záře, symbol křesťanské víry, pokory i královského majestátu – je záměrně ukazován v prostém a nerušivém prostoru. Vyšebrodští cisterciáci vás na tomto posvátném místě zvou k tiché modlitbě a duchovnímu usebrání!
Děkujeme za Vaši návštěvu a při prohlídce originálu Závišova kříže Vám přejeme obohacující zážitky!

Klášterní areál (vybrané exteriéry)

16. Nádvoří opatství

Pokladna a klášterní prodejna se nacházejí v Návštěvnickém centru, v němž naleznete také výstavní prostory, seminární místnost, klášterní kavárnu a toalety. Budova byla v minulosti využívána pro potřeby úřední správy klášterního hospodářství, dnes slouží turistům a široké veřejnosti.
Ve středu nádvoří stojí kašna se sochou sv. Leopolda, patrona významného vyšebrodského opata Leopolda Wackarže [vačkáře].
Na nádvoří se konala a konají shromáždění, pořádaná u příležitosti církevních svátků i jiných společenských událostí. Představený kláštera, nazývaný opat, sídlil v reprezentativním opatském domě zmiňovaném poprvé roku 1578, který stojí v jižní části nádvoří. Jak již napovídá nápis na vnější stěně bývalého opatského domu, je v něm dnes instalována v Česku nejrozsáhlejší expozice Poštovního muzea, která přibližuje historii poštovnictví a zahrnuje například také sbírku historických kočárů.
Za mřížovým plotem se rozkládá konventní hřbitov, který je místem posledního odpočinku mnoha vyšebrodských mnichů. Do hřbitovní kaple sv. Anny s malovanou korouhví na špici věžičky byly ve 20. století uloženy ostatky opatů Leopolda Wackarže a Brunna Pammera.
K nejstarším stavbám opatství patří východní část klášterního kostela: Ústřední a pro-porčně nejvyšší prvek závěru opatského gotického chrámu tvoří pětiboký presbytář, čili kněžiště, do něhož je v interiéru kostela umístěn hlavní oltář. Vysoká, štíhlá okna presbytáře zdobí kružby, podobající se oknům slavné pařížské Sainte Chapelle nebo také katedrály Amiens. K presbytáři přiléhá z obou stran vždy jeden pár kaplí. Na obě vnější kaple je napojen závěr trojúhelníkového půdorysu, což je v evropském měřítku výjimečné.
Nad opatstvím se do výšky třiceti čtyř metrů tyčí hlavní věž. Ta byla vystavěna ovšem až roku 1860, neboť cisterciáci na znak pokory původně žádné vysoké věže ve svých klášterech nebudovali. Zvony zavěšené ve věži byly pořízeny v roce 2000 ze sbírky německých farníků, kteří byli z Vyšebrodska odsunuti v důsledku událostí druhé světové války.
Kruh historických staveb soustředěných kolem nádvoří uzavírá na severní straně takzvaná Soudní budova se zdí zahrady. Tento impozantní dům nechal roku 1766 vybudovat a v interiérech hodnotnou malířskou výzdobou zkrášlit učený opat Quirin Mickl. Budova sloužila zřejmě jako letní refektář, tedy jídelna mnichů, bydleli v ní význační hosté a některé místnosti byly využívány i pro potřeby úřední správy klášterního panství. V roce 1850 poskytlo opatství celý tento objekt Okresnímu soudu, který tu sídlil až do druhé světové války.
A ještě jedna zajímavost: Nad vchodem do budovy je umístěna pamětní deska, jež připomíná, že se zde roku 1816 narodil šumavský spisovatel Franz Isidor Proschko.

17. Rožmberská brána

Ve Vyšším Brodě se do dnešní doby dochovaly bašty i hradební zdi jako součást původního středověkého opevnění opatství.
Hlavní vstup do klášterního areálu tvoří Rožmberská brána. Její fresková výzdoba byla obnovena v roce 2015. V Jihočeském kraji se jedná o nejrozsáhlejší figurální malbu v exteriéru. Jen postava Panny Marie Nanebevzaté je vysoká tři metry! Madonna se vznáší na půlměsíci a v náručí drží malého Ježíška. V černém hábitu vedle ní je vyobrazen sv. Benedikt, podle jehož Řehole se četné duchovní řády modlí a pracují od 6. století až do dnešních dnů. Do bílého roucha je oděn sv. Bernard z Clairvaux, nejvýznamnější světec cisterciáckého řádu.
Vjezd do opatství střeží rožmberský jezdec v plné zbroji. Ten symbolizuje urozenost a přední význam pánů z Rožmberka, kteří Vyšší Brod založili a chránili jako svůj rodový klášter s rodinnou hrobkou. Rožmberské erby s červenou pětilistou růží ve stříbrném poli a s přilbou a klenotem nad štítem jsou na bráně znatelné též v krásném kamenickém provedení. Malované osobní erby rožmberského vladaře Viléma a jeho čtvrté manželky Polyxeny, rozené z Pernštejna, ukazují na vznik malířské výzdoby průčelí brány na přelomu osmdesátých a devadesátých let 16. století. Zbrojnoši připomínají svou výstrojí římské vojáky, což lze chápat jako odkaz na mýtus o spříznění Rožmberků se starořímským rodem Orsiniů, z nějž pocházeli dokonce i tři papežové.
Autorem malířské výzdoby brány mohl být rožmberský dvorní malíř Bartoloměj Beránek, zvaný Jelínek.
Krásným a ojedinělým příkladem renesančního pojetí jsou i zrestaurovaná vrata brány s mohutným kováním.

Naproti Rožmberské bráně najdete tabuli s informacemi o turistických stezkách, které vás ve vyšebrodské krajině zavedou k těm nejkrásnějším výletním cílům v přírodě.

18. Před vrátnicí kláštera

Ústředním výjevem malířské výzdoby na budově s výrazným věžovitým štítem je Spasitelovo Ukřižování, kterému zkroušeně přihlížejí Ježíšova Matka a sv. Jan Evangelista. Podobně jako na Rožmberské bráně se i zde objevuje rožmberský jezdec a erby Viléma z Rožmberka a jeho manželky Polyxeny, rozené z Pernštejna, kteří byli ochrannou vrchností opatství na přelomu osmdesátých a devadesátých let 16. století. Dvě velké postavy po stranách výjevu Ukřižování představují hlavního patrona zemí Koruny české sv. Václava a sv. Mikuláše, který byl uctíván též jako patron lékárníků. Tato stavba sloužila původně jako opatský dům, jejž obývali představení kláštera, než pro ně byla vybudována nová velká rezidence na nádvoří pod kostelem. V tomto domě pak ale skutečně existovala klášterní lékárna, a to od roku 1651 až do vyhnání cisterciáků v padesátých letech 20. století. Proti neduhům tu byl k dostání například dříve velmi oblíbený Šumavský balzám vlastní výroby. Budova dnes plní funkci vrátnice kláštera.
V malé rohové stavbě, navazující na zeď bývalé užitkové zahrady naproti vrátnici, vznikla na začátku 20. století vlastní požární zbrojnice.
Příjezdovou cestu od Rožmberské brány lemuje souvislá řada budov, které utvářely původní poplužní dvůr kláštera. V poplužním dvoře bývala soustředěna zemědělská výroba, nacházely se v něm chlévy i opatské konírny. Po protiprávním zrušení kláštera komunistickým režimem v roce 1950 zde vzniklo rekreační středisko státního Podniku bytového hospodářství Most. Hospodářské budovy kláštera však byly cisterciákům navráceny až v roce 2015, bohužel ve velmi špatném technickém stavu.
V západní polovině klášterního areálu vykazuje havarijní situaci také pivovar, který je písemně zmiňován již roku 1380. Vyšebrodský klášterní pivovar patřil v meziválečném Československu k těm nejmodernějším podnikům svého druhu vůbec.
Velmi hodnotný je gotický mlýn ze 14. století. V hospodářské části opatství se provozovala četná řemesla jako například truhlářství, kolářství, kovářství, zámečnictví, krejčovství nebo knihvazačství. Na jihovýchodních svazích se nacházely skleníky na předpěstování rostlin i rybí sádky.
Po navrácení zdevastovaných hospodářských budov se cisterciáci snaží také o jejich záchranu a postupnou renovaci s následným využitím tak, aby přinášely užitek celé společnosti.