Liturgie hodin (officium)
Důležitost chórové modlitby
Chór znamená česky přibližně sbor - proto chórová modlitba řeholníků je jejich společnou veřejnou chválou Boha a tak také oni plní svou úlohu v těle Církve. Povoláním a vstupem do kláštera patří totiž řeholníci zvláštním způsobem Bohu a jsou určeni pro Jeho službu. Všechno, co pro tu službu konají - tedy nejen ta služba samotná - má před Bohem cenu, protože to všechno je s to směřovat k Jeho oslavení. Proto se tato služba nazývá bohoslužbou a svatý Benedikt ji příznačně nazývá dílem Božím - tj. co se koná pro Boha a kvůli Bohu. Veřejná bohoslužba je v zásadě dvojí: mše svatá a officium. Na jejich spjatost poukazuje i to, že mešní modlitba se opakuje v každé hodince officia. Svatý Benedikt klade jinde nevídaný důraz na liturgickou bohoslužbu a horlivost ve službě Boží je jedním ze znaků povolání. Dílo, která se koná v chóru, je nejvznešenější, nejprospěšnější a nejsvětější, jaké mohou jen lidé na této zemi konat. Oslava Boha je první a nejdůležitější povinností každého člověka. Této bohoslužbě je třeba dávat přednost před veškerou ostatní činností. Aby to bylo v lidských silách, jsou duchovní a přirozené potřeby dle Řehole svatého Benedikta moudře rozvrženy a uspořádány do vzácné vyváženosti. 
V chórové modlitbě se nebe a země spojuje ke stejnému účelu - uctívat a chválit Boha. Když se však chválí Boží velikost, sláva a dobrota, musí se to z povahy věci dít způsobem, který je hoden nejvyšší Bytosti. Lidské projevy jsou příliš nízké a nedostačující. Jediný Bůh může oslavit sám sebe způsobem, jenž ho je hoden, ale Bůh nás to naučil při svém Vtělení. Proto se v chórové modlitbě recitují žalmy - Boží slovo. Podle mnišské tradice žádá sv. Benedikt, aby se jeho mniši všechny žalmy pomodlili v průběhu jednoho týdne. Kromě žalmů se při chórové modlitbě používají i jiné části Písma svatého a texty z církevní tradice (antifony, hymny), i když jen ve zlomcích. Jako doprovod se k delším čtením využívají i texty církevních otců - nejčastěji biblické komentáře. 
Řeholní sliby tuto bohoslužbu ukládají řeholníkům za povinnost. Je to služba, kterou jsou Bohu dlužni a která z nich dělá Boží služebníky. Tato modlitba se koná z pověření Církve a jejím jménem a má liturgicko-oficiální charakter u všech, kdo ji konají na základě schválení Církve bez ohledu na to, zda mají či nemají svěcení. Proto má stejnou hodnotu modlitba mnichů i mnišek. Nikde jinde než při chórové modlitbě neplatí více slova Pána Ježíše Krista: "Kde jsou dva nebo tři shromážděni v mém jméně, tam jsem i já uprostřed nich." Společná veřejná modlitba je na zcela jiném, dnes velmi málo známém, stupni než osobní soukromá modlitba.
