Cisterciáčtí svatí a svaté
Cisterciácký řád vznikl z potřeby uspořádat reformní kláštery založené z prvotního cisterciáckého kláštera Citeaux (lat. Cistercium). Tento první klášter nezaložila ovšem žádná jednotlivá vůdčí osobnost, nýbrž jej založila rovným dílem skupinka benediktinských mnichů z kláštera Molesme. Toto založení kláštera r. 1098 bylo tedy počinem kolektivním s přivolením apoštolského legáta a vlastního opata kláštera Molesme. Přitom jen některé z těchto zakládajících mnichů známe jménem a detailnější informace máme jen o prvních třech opatech, jež byli původně mnichy v Molesme. Byl to nejprve svatý Robert - opat, který povolil založení Cistercia, sám se ho zúčastnil, ale vzápětí se s větší částí mnichů vrátil do Molesme. Proto svatý Robert nebyl zprvu počítán mezi zakládatele. Až jeho svatořečení r. 1202 svatým Stolcem přimělo cisterciáky k tomu, aby se k opatu Robertovi přihlásili. Dalším opatem se pak v tzv. "Novém klášteře" (název Cistercium se používal až později po vzniku Řádu) stal Robertův zástupce Alberich. O něm máme velmi málo útržkovitých informací. Svatý Alberich nicméně zajistil autonomii "Nového kláštera" a podporu od svatého Stolce. Po smrti Alberichově r. 1109 byl mnišskou komunitou zvolen za opata svatý Štěpán Harding, rodem Angličan, který byl ještě v Molesme jedním z hlavních iniciátorů založení "Nového kláštera". Pod vedením opata Štěpána došlo ke stabilizaci a expanzi.
Jedním z jeho noviců se stal svatý Bernard z Fontaines, pocházející z blízkého okolí "Nového kláštera". Svatý Bernard se stal nejznámějším cisterciákem a také hlavní osobností 12. století. Zanechal po sobě četné spisy a jako jediný z těch, kdo po sobě zanechali spisy, znal ještě osobně zakladatelskou generaci "Nového kláštera". Mezi píšícími cisterciáky vynikli tzv. čtyři cisterciáčtí evangelisté: svatý Bernard z Clairvaux, dále jeho starší přítel blahoslavený Vilém od svatého Teodorika, dále Bernardův učedník blahoslavený Guerric (Werich) z Igny a nakonec o dosti mladší Elréd z Rievaulx, který se zasloužil o rozmach cisterciáckých myšlenek v Anglii. Dosti samostatný duchovní spisovatel pak byl blahoslavený Izák z Hvězdy, rodem Angličan, blahoslavený Balduin z Canterbury a Jan z Fordy. Hodně známými se svými duchovními spisy také stali Cesarius z Heisterbachu, Konrád z Ebrachu a Ota z Freisingu.
Níže jsou stručné popisy některých z cisterciáckých světců a světic z prvních generací cisterciáků.
- sv. Bernard z Clairvaux
- bl. Vilém ze St. Thierry
- bl. Aelréd z Rievaulx
- bl. Guerric z Igny
- bl. Izák z Hvězdy
- sv. Luitgarda z Tongeren
Překlady jejich životopisů a spisů z latiny do češtiny naleznete v oddílu "Dokumenty"
